O sebevědomí, stresu a sexuálním životě člověka může vypovídat i pití kávy. Podle psychologů Judi Jamesové a Jamese Moora totiž i konzumace tohoto nápoje koreluje s osobnostními rysy a může tudíž poskytnout nonverbální klíče těm, kteří v nich umějí číst. Že někdo dává přednost silnému espresu bez cukru a jiný nedá dopustit na latté má totiž hlubší význam.  

Milovníci espresa bývají často náladoví, otrlí a tvrdě pracující. Mají tendenci šéfovat a zvládat rychlé úkoly. Mají ale rádi také ztřeštěné věci, v noci rádi flámují a jedou na maximum. Mohou být zkušenými, vzrušujícími a suverénními milenci, ale rozhodně nejsou neochvějně věrní. Espreso je v konzumaci kávy to, co cigareta bez filtru pro kuřáky.

Minimalisty jsou ti, kdo volí černou kávu bez ničeho, nemají rádi ozdůbky a ke světu přistupují přímočaře. Bývají tiší a náladoví, ale také velmi náchylní ke krátkodobým výbuchům extroverze. Jsou složití, ale jinak vděční partneři.

Káva latté machiatto stojí nejčastěji před metrosexuály a milovníky plyšových medvídků, jsou velmi rádi milováni a velmi vřelí, ale problém u nich je, že se často projeví jejich zbrklost a nezralá část osobnosti.

Cappuccino si dopřejí extrovertní optimisté, jsou velmi výřeční, ale nemají rádi detaily a mají rádi materiální věci, ačkoli jimi nemusejí být posedlí. Umějí si velmi užívat sex, jsou smyslní, ale nenápaditý partner je začne velmi rychle nudit.
Kdo má hrůzu z kávy je ještě dítětem.

Milovníci instantní kávy jsou radostní, upřímní, rádi se smějí a žijí na maximum. Na druhou stranu jsou ale méně odvážní v práci, nemají rádi snobství a domýšlivost. Při sexu si klidně nechají ponožky na nohách.

Na osoby konzumující kávu bez kofeinu se sójovým mlékem si musejí dávat pozor ti, kterým vadí milenec vybíravý, malicherný a upejpavý. Navíc bývají elitářští, nároční, dost často chtějí to, co mít nemohou, a často také skrývají své pravé já.

Frappé jsou trochu módou posedlí konzumenti. Dělají vše povrchně a jen jednou, často zbožňují celebrity a kopírují je. Styl je pro ně důležitější než podstata, a platí to i v posteli. Takže jejich vztah trvá stejně dlouho jako vypití oblíbeného poháru.

Neméně příznivě mluví Jamesová a Moore o lidech, kteří se kávy děsí. Kdo má hrůzu z kávy, má většinou hrůzu i ze života. Pokud někoho děsí chuť kávy, pak je ještě stále dítětem.

Ale Jamesová a Moore varují, že jejich popis neznamená, že když tu a tam člověk upustí od své oblíbené kávové pochoutky a vyzkouší třeba latté, frappé či cappuccino, lze ho hned hodnotit podle výše zmíněných charakteristik. Ty se týkají pouze těch, kteří uvedené nápoje silně preferují, když dostanou chuť na kofein.